- 16 -
Betty a Armando kráčejí ulicí Bogoty - Armando nese dvě zavazadla a Betty tlačí Camilin kočárek. Najednou se Armando otočí za velmi atraktivní ženou; ta se otočí za něj a pozná ho. Je to modelka vlastnící modelingovou agenturu a chce pozvat Armanda na oslavu výročí agentury. Armando se cítí kvůli tomuto pozvání trapně a v tom všem zmatku úplně zapomene představit Betty. Omluví se, že na oslavu jít nemůže, ukáže modelce svou malou dcerku a konečně si vzpomene, že vedle něj stojí také jeho manželka Betty. Jakmile modelka zjistila, že je Armando ženatý, rychle pozvala také Betty. Betty poznamená, že ačkoliv ona se zúčastnit nemůže, Armando ano. Rozloučí se a nervózní Armando si chce jít sednout a dát si něco k pití.
Následující scéna se vysílala pouze ve Španělsku.
Armando: „OK, miláčku, jsi cvok, víš? Posíláš mě, ehm… na tuhle oslavu samotného, když jsme byli pozvaní oba?“
Betty: „Ne, lásko, nejsem hloupá. Tvoje přítelkyně si myslela, že jsi svobodný (a začne ji napodobovat). Armando, drahý, to je skvělé, že tě vidím…“
Armando: „Ale to je Maria Fernanda Navia. Bývalá Miss Bogoty – velice dobrá modelka.“
Betty: „Móóóc dobrá (řekne Betty ironicky).“
Armando: „A není to moje přítelkyně…(zavolá číšníka). Dvě kávy, prosím.“
Armando: „No a? Místo toho jsi mi nasadila brouka do hlavy.“
Betty: „Miláčku, můžeš jít.“
Armando: „Co?? (dívá se kolem sebe, jako by tomu nemohl uvěřit). Můžu jít, lásko? Říkáš, že Armandito půjde úplně sám na módní párty? Ne, děkuji… Já tě miluji, lásko, ale nelžeme si. Nikdy bych nikam nešel bez tebe a sám tam také nepůjdu.“
Betty: „Dobře, jestli nechceš jít…“
Armando: „Ne, ne. Ne, ne. Vyjasněme si to. Ty tvrdíš, že bys mě nechala jít na oslavu s topmodelkami Bogoty?“
Betty: „A co je na tom? Miláčku, jsi můj manžel, ne můj vězeň (směje se svým nenapodobitelným smíchem). Samozřejmě, že ´můžeš jít´- něco jiného je, jestli ´chceš jít´.“
Armando: „Jsi si jistá, že ti to nebude vadit? Že tě nebude trápit, že jsem tam sám s tolika krásnými ženami? Jsi si jistá, že nebudeš žárlit?“
(Armando tomu stále nemůže uvěřit, ale jeho vzrušení narůstá.)
Betty: „Miláčku, myslím, že už jsme to probrali dost, věříme jeden druhému, řekl jsi mi svá tajemství… ukázal jsi mi Věštírnu bohyní, já jsem ti řekla o mé minulosti, znáš ji perfektně a oba si plně důvěřujeme, že?“
Armando: „Víš, co? Když budeš chtít jít ven s přítelkyněmi nebo s nějakou speciální osobou (číšník je přeruší, nese kávu) – děkuji - nebo s někým, já nevím, kýmkoliv – když budeš cítit potřebu jít beze mě… budeš mít mou stoprocentní podporu, miláčku. Protože důvěra, kterou v sebe máme, je ta nejúžasnější na světě a chci ti říct, že tě miluji a jsem na tebe pyšný (Betty sklopí hlavu a usmívá se). Dnes večer půjdu na tuhle párty a moc ti děkuji (Betty ho políbí).“
Ještě chvíli spolu debatují.
Spolek ošklivek probírá v Ecomodě nejnovější drby na svém denním zasedání, dokonce i Mariana, která je zřejmě schopná vyřizovat telefonáty z recepce na dálku. Otevřou se dveře výtahu a dva zamilovaní se líbají, jakoby k sobě byli přilepení. Ani jim nevadí, že je vidí celý spolek včetně Natashy. Armando přísahá Betty, že se vrátí před půl dvanáctou, ale Betty mu dovolí zůstat na oslavě do půlnoci. Každý si to namíří do své kanceláře, Armando ještě pozdraví děvčata ze spolku a Natashu.
Mario se vytahuje před Armandem, že dnes jde na oslavu, zatímco Armando ne. Jaká škoda, že to Armando propásne. Jenže Armando ho překvapí tím, že má nejen pozvánku, ale dokonce povolení jít. Mario tomu nemůže uvěřit, dobírá si Armanda, že to je, jakoby byl vězeň odsouzený k smrti propuštěn na svobodu. Copak Armando opustí svou Betty na celé odpoledne? Nebo jí dá prášek na spaní, aby si toho nevšimla? Armando řekne, že může jít, protože jeho manželka mu důvěřuje, ale Mario to považuje za podmínečné propuštění za dobré chování.
Spolek vyzvídá, zda Betty pustí Armanda na párty. Betty jim řekne, že Armando se k ní za poslední dva roky choval moc hezky, takže není žádný důvod zamknout ho doma. A co víc – copak si nevšimly, jak něžně se k ní v poslední době choval? Betty dodá, že si s Armandem plně důvěřují. A navíc, Armando má další den narozeniny, takže Betty aspoň bude mít čas připravit narozeninovou párty. Sofia nemůže uvěřit tomu, že Betty nechá jít Armanda s tolika modelkami.
Armando řekne Mariovi, že musí být bezpodmínečně doma do půlnoci. Mario mu začne říkat „Popelka“ a dělá si z něj srandu, že o půlnoci se promění v ohavnou myš. Ale vidí v tom příležitost, že by mohl jít s Armandem ven třikrát za týden – navíc podle něj si Armando nemusí dělat starosti, že by někdy někdo pozval Betty ven. Najednou se otevřou dveře výtahu a z něho nevystoupí nikdo jiný, než nám dobře známý Francouz Michel Duanell. Spolek s Natashou se rozplývají nad tak božským stvořením. Mile ho přivítají a zeptají se ho, co tam dělá. Michel odvětí, že je na pár dní v Bogotě a rád by viděl Betty. Aura Maria jde k Betty do kanceláře a řekne jí, ať hádá, kdo ji přišel navštívit, ale Betty odvětí, že tam pro nikoho není. Aura Maria se ptá, jestli si tím je jistá, protože venku čeká „Láska jejího života“, Michell. Betty je potěšená a ptá se, co tam Michell dělá. Co chce? Aura Maria jí řekne, že ji chce pozdravit. Betty připomene Auře Marii, že „Láskou jejího života“ je Armando Mendoza, který je právě vedle v kanceláři. Aura Maria odvětí, že Michel by možná byl „Láskou jejího života“, kdyby se Armando nestal pro Betty středem vesmíru. Betty poznamená, že Armando by dostal infarkt, kdyby se dozvěděl o Michelově přítomnosti v EcoModě. Auru Marii zajímá proč. Neříkala snad Betty, že si s Armandem vzájemně důvěřují? Betty jí řekne, aby nebyla blázen, a že se jde podívat za Michellem. Zajímá ji, jak vypadá, a Aura Maria ji uklidní, že to je už dávno, kdy byla ošklivá. Betty se posadí a opraví si make up. Aura Maria poznamená, že Michell vypadá lépe, než kdy předtím…
Spolek vyzvídá, zda má Michel přítelkyni. Ten řekne, že ne, protože teď velice tvrdě pracuje. Marianu zajímá, zda měl nějakou přítelkyni po Betty a Michel odpoví, že ne. Přichází Aura Maria s Betty a Betty s Michellem se obejmou. Gabriela s Natashou by rády věděly, co je ten Michel zač. Betty neskrývá překvapení, nikdy by ji nenapadlo, že ji Michel navštíví. Michel jí řekne, že si nebyl jistý, zda ho bude chtít Betty vidět, ale ta mu řekne, že samozřejmě. Michel ji pozve na oběd. V té chvíli je slyšet Armanda, jako volá na Sandru – ta nedávala pozor a Armandův hlas je blíž a blíž. Betty se ptá Armanda, zda si pamatuje na Michela a ten kývne, že ano. Michel si na Armanda pamatuje moc dobře. Řekne Armandovi, že tudy právě projíždí a ptá se ho, jak se má. Betty Michelovi sdělí, že se s Armandem vzali a mají spolu malou dcerku. Michel jim pogratuluje a Armando mu poděkuje. Betty řekne Armandovi o Michelově pozvání na oběd. Armando tahle novinka moc nepotěší a poznamená, že by Michel měl pozvat i celý Spolek, protože to vypadá, jako by neměly co na práci. Michel pozve i Armanda, ale ten odmítne, protože má moc práce. Otočí se a vrazí do Sandry, které za ním přišla a chtěla vědět, co potřeboval. Armando si nemůže vzpomenout, ale vymyslí si, že OKAMŽITĚ potřebuje jakousi zprávu. Michel a Betty odejdou do její kanceláře. Cestou do své kanceláře potká Armando Maria, který se ptá, jestli ten chlápek je „francouzská noční můra“, načež Armando odsekne, ať mu dá pokoj, že na to nemá náladu. Gabriela žádá Armanda, aby si prohlédl nějaké dokumenty a roztržitý Armando jí řekne, že jsou v pořádku.
Následující scéna se vysílala pouze ve Španělsku
Armando sleduje Betty s Michelem, jak jdou do její kanceláře, prohodí několik slov s Calderonem a Gabriela se ho zeptá, jestli si mohou projít jakousi zprávu. Mario si samozřejmě neodpustí poznámku, protože si myslí, že tahle zpráva je pouze záminka pro Gabrielu, aby mohla být s Armandem o samotě. Armando se na Maria varovně podívá a ten nasadí svůj nevinný pohled, jako vždy…
V Armandově kanceláři se Gabriela posadí ke stolu tváří k Armandovi.
Gabriela: „Fajn, dříve než začneme, kdo je ten cizinec, co je tady?“
Armando: „To je Bettyin francouzský přítel.“
Gabriela: „A proč tolik povyku?“
(Armando neodpovídá, místo toho si utrápeně podepře loket o stůl a prsty si přejíždí po rtech).
Gabriela: „ Promiň, nechtěla jsem obtěžovat… Dobře, projděme si tohle…“
Armando: „Ano, podívejme se na to.“
(Zatímco si Armando otevírá složky, Gabriela si při pohledu na jeho tvář myslí, jak přitažlivě Armando vypadá… Armando, nic z toho netušíce, zase složky zavře a začne mluvit).
Armando: „Tenhle chlápek mi Betty téměř vzal. Pamatuješ si, jak jsem Ti říkal, že mě stálo hodně úsilí Betty získat? (Gabriela přikývne). Asi před dvěma roky jsme měli s Betty vážné problémy a ona se rozhodla odejít do Cartageny, aby tam přemýšlela. A tam potkala jeho. Michel chtěl, aby tam s ním zůstala žít.“
(Gabriela pozorně poslouchá, Armando vstane a jde k oknu. Gabriela se tváří poněkud překvapeně.)
Gabriela: „Jinými slovy, bylo tam něco… Chceš říct, že … se do něj zamilovala?“
Armando stojící zády ke Gabriele, pohled upřený na Bogotu, odpoví:
„Ne. Ne, ne, díky Bohu, zasáhl jsem včas. Nedovolil jsem to. Nedokážeš si představit, jak mě to bolí. Už je to dávno, co jsem o něm slyšel.“
Gabriela: „Předpokládám…, že to je, jako bys umíral, že? Protože ON je tady.“
Armando: „Neee. To není umírání (Armando se snaží přesvědčit sám sebe, že se nic neděje). Máme s Betty velice silný vztah, naše manželství, to byly dvouleté líbánky. Milujeme jeden druhého, máme báječnou dceru, kterou zbožňujeme, chápeš? Abych byl upřímný, navíc jsme spolu v dobrém i zlém, OK?“
(Gabriela nemá potuchy, proč je Armando tak rozzlobený, ale souhlasí s ním. Nakonec otevře složky se zprávou.)
Gabriela: „ Podívej se na tohle, jsou tady nějaké částky v pesos a jiné v dolarech, podle mě bychom to měli uspořádat tak, abychom se v našich účtech lépe vyznali (Armando je duchem nepřítomen). Posloucháš mě?“
Armando: „Ano, jistě, souhlasím se vším, co říkáš.“
Michel se ptá Betty, jestli to nevadí, že jdou spolu na oběd, protože si pamatuje, jaký býval Armando žárlivec a jak je posledně sledoval (Betty a Michela). Betty mu řekne, že věci se změnily, Armando se zklidnil. Navíc Betty nemůže strávit na obědě příliš mnoho času, protože musí ještě zařídit nějaké věci na Armandovu narozeninovou párty. Michel navrhne, že si Betty může vyřizovat pochůzky a jídlo si koupí cestou.
Armando navrhne Gabriele, aby ty dokumenty ukázala Nikolasovi, který by je měl také vidět. Betty a Michell vyjdou z kanceláře. Betty pozdraví Gabrielu a Armandovi řekne, že jde s Michellem na oběd. Opodál stojící Auru Marii zajímá, kam půjdou. Betty zalže, že do Le Noir, protože už zařídila rezervaci. Armando popřeje Michellovi „Bon appetit,“ a ten odpoví „Merci“. Betty se obrátí na Armanda.
Betty: „Lásko, můžeme si na chvíli promluvit v zasedačce?“
Armando: „Samozřejmě…“
Betty: „Micheli, počkáš na moment, prosím…“
Michel: „ Jistě, budu u výtahu…“
Betty: „Fajn…“
Gabriela: (na Armanda) „Budu u Nikolase Mory…“
Betty: „Miláčku, myslím, že dřív než přijmu Michelovo pozvání na oběd, měla bych si ověřit, jestli ti to nevadi.“
Armando: „Ne, lásko, proč bys to měla dělat? Nemůžeš si ověřovat všechno, co děláš… to je ta poslední věc, kterou potřebuješ… Je to fajn, že jdeš na oběd…“
Betty: „Ale vypadáš divně, já vím, že tě moc nepotěšilo, že se tady Michel objevil a dokonce, že mě chce vzít na oběd. Ale poté, co jsme uzavřeli naši dohodu o důvěře…“
Armando: „Lásko, tak jak věříš ty mě, věřím já tobě. Myslím, že je skvělé, že jdeš s Michelem na oběd. Jsem naprosto přesvědčený, že se nic nestane, vážně!“
Betty: „Jsi si jistý?“
Armando: „Úplně.“
Betty: „Lásko, miluji tě.“
Armando: „Miluji tě…“
Betty: „Díky, miláčku…“
Armando: „Jdi s Bohem…“
Betty: „Ne, jdu s Michelem!!“
Armando: „Chceš si vzít mé auto?“
Betty: „Ne, miláčku, díky…“
Armando: „Bavte se!“
(Betty odejde a Armandovi zmrzne úsměv na tváři a promění se ve zlostnou grimasu. Praští do hromady složek na stole a ty se rozletí po místnosti.)
Betty řekne Auře Marii, že nejde do žádné restaurace, místo toho zařídí pár věcí na Armandovu narozeninovou oslavu. Armando je zatím na pokraji infarktu při představě, že ho jeho žena podvede s tím Francouzem. Mario se ho snaží uklidnit. Armando si zavolá Sandru a požádá ji, aby řekla Fredymu, že má přijít do Armandovy kanceláře. Podepíše šek a řekne Mariovi, že si prověří, zda mu Betty řekla pravdu…Vejde Fredy a Armando mu předá šek s tím, aby šel do Le Noir a požádal tam Betty, aby ten šek také podepsala, ona už bude vědět, o co se jedná. Armando žádá Fredyho, aby to vzal rychle. Fredy odpoví, že se k Bettyině stolu přiblíží velice zdvořile a požádá ji o podpis. Fredy a Mario se začnou smát, Armando nikoliv. Nemá očividně náladu na vtipy a řekne Fredymu, ať pohne zadkem. Mario řekne Armandovi: „Tak, tygře. Buď upřímný. Děláš to, abys ujistil sám sebe a já jsem tvoje výmluva.“ Armando řekne. „Ó, pane. Proč jsi mi poslal tohoto imbecila uprostřed těchto problémů?“
Následující scéna byla vysílána pouze ve Španělsku.
(Michel a Betty obcházejí obchody, Michel drží velkou panenku, která vypadá jako monstrum z filmu Příšerky, s. r. o., a dvě nákupní tašky.)
Betty: „…a vdávala jsem se ve čtvrti, kde jsem se narodila a otěhotněla jsem prakticky o svatební noci (směje se). Už jsou to dva roky a byly to nejlepší roky mého života. Opravdu, Micheli, Armando se proměnil ve výborného manžela a nejlepšího tátu. Naprosto.“
Michel: „Jsi šťastná?“
Betty: „Ano, moc. Mám normální menší problémy se společností, s prací, denně zmatky, které tam vždy jsou… Ale… ale nemůžu si stěžovat (prohlíží si pánská trička).“
Michel: „Dobře. To jsem chtěl vědět. Těší mě, když vím, že jsi šťastná, že máš skvělého chlapa, který už pro tebe netrpí a který chápe, že já jsem dobrý přítel vás obou, který by nikdy nebyl schopný poškodit něco tak skvělého, co k sobě cítíte.“
Betty: „Myslím, že ti rozumím, Micheli…“
Armando sedí za stolem a v ruce svírá jednu ze svých protistresových lahví (whiskey!). Fredy otevře dveře a vrací mu šek. Armando nemůže uvěřit tomu, že ho Fredy donesl zpátky bez Bettyina podpisu. Fredy mu řekne, že Betty v restauraci nenašel. Armando se ho ptá, jestli je hledal, jestli se všude díval. Fredy odpoví, že zkontroloval všechny stoly, všechny toalety, dokonce vlezl i do kuchyně a mluvil s vedoucím, který zná Betty moc dobře. Nikdy tam nepřijeli – ani předtím, než se tam dostal on, ani během té doby, co on tam byl. A dodal, že v kuchyni musel sníst oběd. Fredy řekne Mariovi a Armandovi, že to zůstane jen mezi nimi třemi. Armando ho vyhodí a řekne Mariovi, že není divu, že byla Betty tak vyhýbavá, když se jí ptal, kam půjdou na oběd.
Armando naštvaně odejde z kanceláře s Mariem za zády, který se ho ptá, co se chystá udělat, a naléhá na něj, aby nepokazil plány na večer a aby nic Betty neříkal, dokud má Betty příležitost mu všechno vysvětlit.
Betty se s Michelem vracejí do EcoMody a Betty políbí Armanda. Armanda zajímá, jaký byl oběd v Le Noir a Betty mu řekne, že Michel si dal mořské plody a ona lasagne – všechno bylo výborné. V té chvíli přichází Hugo, doprovázený Jenny a Barbarou Chesai. Když vidí Michela, Hugo prohlásí: „Otec mých dětí.“ Zeptá se Betty, zda Michel dělá modela. Betty mu odpoví, že Michell je francouzský obchodník, její přítel. Hugo řekne: „Beatriz, s takovými přáteli, jako je tenhle, nemůžu uvěřit, že sis vzala takového člověka, jako je Armando.“ Zazvoní telefon a Aura Maria řekne Betty, že už podruhé volá Banka Miami a že je to naléhavé. Betty se omluví a jde si do kanceláře vyřídit hovor. Mario pobídne Armanda: „Pojďme do kanceláře.“ Armando se rozloučí s Michellem a dodá, že dveře této společnosti jsou pro něj vždy otevřené. Hugo nenechá Michela odejít a prosí ho, aby ho doprovodil do jeho ateliéru a pomohl mu přeložit nějaké texty. Hugo a Jenny téměř slintají nad Michellem blahem…
Armando a Mario diskutují o tom, že Betty lhala, a hledají nějaké vysvětlení. Mario nemůže uvěřit tomu, že by se Armando zřekl párty kvůli nedůvěře k Betty, řekne mu, že se může rozloučit s Tatianou de los Rios, Nataliou Paris, Adrianou Castro… Armando mu řekne, že si nepůjde Betty stěžovat, je to slib, který dal jeden druhému.
Aura Maria řekne Betty, že vše je připraveno na oslavu. Už pozvala lidi z Fashion Group, Bettyiny rodiče a zaměstnance. Jediná věc, který ještě chybí, jsou muzikanti. Chtěla by pozvat jazzovou kapelu, která by se Armandovi líbila, ale neví kterou. Řekne Betty, že na místě zvaném „Saloon“ jsou skupiny, ze kterých si lze vybrat, ale Betty tam musí jít sama, aby je viděla a skupinu si pronajala. Betty odpoví, že to může zařídit cestou domů. Auru Marii zajímá, jakou omluvu si Betty vymyslí pro Armanda, a ta odpoví, že mu řekne, že si vyjde z děvčaty ze Spolku. Gabriela se znovu pokouší sejít s Armandem, aby si prošli nějaké dokumenty, ale Armando nemá zájem a Gabrielu úplně ignoruje.
Michel drží Hugova malého pejska. Hugo řekne Michelovi, že vypadá božsky a jestli ty modré oči jsou jeho vlastní nebo jestli používá kontaktní čočky. Kdykoliv ho Michel bude potřebovat, může se na něj obrátit. Hugo mu příště udělá sendvič z francouzského chleba. Huga zajímá, jestli je pravda, že Francouzi se loučí dvěma polibky a Michel mu řekne, že tak se loučí pouze páry. Hugo poznamená, že je škoda být svobodný. Přijde Gabriela s Armandem. Hugo řekne Jenny, aby doprovodila Michela k východu, ale nic víc. Jenny dá Michelovi dva polibky na rozloučenou a ptá se ho, jestli by jí později pomohl přeložit pár textů do francouzštiny. Michel odpověděl, že ho může vyrušit kdykoliv bude chtít a řekne Armandovi, že se půjde rozloučit s Betty. Armando se zůstane dívat, jak Michel přichází k Bettyině kanceláři a představuje si tu scénu na rozloučenou: Všechno je zamlžené, oni se políbí a obejmou takovou silou, že Bettyiny brýle skončí na Michelově tváři a Betty se zlomeným srdcem vzlyká. Pak si představí, že Michel se jde rozloučit s Betty se záplavou romantických věcí z Francie, ona mu řekne sbohem. Pak se Michel ještě jednou vrátí, tentokrát s růží a řekne Betty, že ji bude milovat do konce svého života.
Zpátky v realitě. Gabriela se ptá Armanda, jestli ji slyší. Chce, aby se podíval na ty dokumenty. Armando jí odpoví, že jí je vrátí spolu s názorem na celou záležitost. Gabriela mu řekne, jak chceš a nafoukaně odejde. Mezitím v Bettyině kanceláři říká Betty Michelovi, že půjde vybrat kapelu na Armandovu oslavu. Michel jí navrhne, že by mohl jít s ní, protože jazz má rád. Betty souhlasí. Armando zatím venku vyčkává.
Michel a Betty vyjdou z kanceláře a Michel znovu blahopřeje Armandovi k tak skvělé ženě. Betty se zajímá, kdy Armando odejde na výroční párty a ten odpoví, že kolem sedmé hodiny večer. Armando se Betty zeptá, jestli má nějaké schůzky. Betty mu řekne, že se chystá jít ven s děvčaty. Ale pak už to nemůže vydržet a řekne mu, že mu nemůže lhát – chce jít ve s Michelem.
Armando sedí v kanceláři a zuří. Řekne Mariovi o Bettyině plánu jít znovu s Michelem ven. Už to dál nesnese. Ta lež o obědě byla poslední kapka.
Betty řekne Spolku, že už Armandovi nemohla lhát – zemřela by, kdyby to zjistil. Raději mu tedy řekla poloviční pravdu. Armando volá Betty a říká: „Haló, lásko. Jsi sama?“ Řekne jí, že na tu oslavu nepůjde. Betty se ho ptá proč ne a Armando odpoví, že nechce nechat dcerku tak dlouho s babičkou a stejně je unavený. Betty mu řekne, aby na to zapomněl, ona zůstane doma – nechce, aby on musel zrušit své závazky. Armando odpoví: „Ne, ty na to zapomeň, já půjdu domů, na tu oslavu nejdu.“ Betty mu řekne, že v tom případě zůstane doma s ním. Armando ji nazve tvrdohlavou obludou a řekne, že tedy půjdou domů spolu. Mario se diví: „Obluda?“ Armando je obluda! Právě zničil Bettyinu schůzku a také výroční párty. Armando zařve, že je to pro jeho klid, jeho ženu, jeho manželství… Mario mu řekne, aby ho nechal na pokoji, nazve ho Manželem roku a řekne mu „arrivederci…“
Armando otevře spojovací dveře do Bettyiny kanceláře. Betty zrovna říká Spolku, že Armando zničil její plán s Michelem. Armando nevěří tomu, co slyší. Betty slyší zvonit telefon. Sofia prohlásí, že to nemůže být její, protože žádný nemá. Bertu napadne, že telefon tady má jen Jenny. Betty se rozhodne, že počká, až Armando usne, a pak půjde zařídit další věci na narozeninovou párty. Aura Maria nemůže uvěřit tomu, že Betty půjde s tím super Francouzem. Armandovi zazvoní telefon a ten odejde…
Armando volá Mariovi, že na tu dnešní oslavu nejde. Ne, ne, NE a na shledanou. Pak si řekne sám pro sebe. „Dnes v noci nesmím usnout!!!“
Spolek sedí v zasedačce a relaxuje. Aura Maria poznamená, že je už půl desáté – čas připravit se na oslavu.
Armando a Betty leží v posteli a dívají se na televizi. Armando se snaží zůstat vzhůru za každou cenu, ale jeho oči se zavírají. Naposledy podlehne a začne chrápat. Betty mu zamává rukou před očima a zjistí, že opravdu spí. Opatrně vyleze z postele, sundá si brýle, položí je na noční stolek a políbí Armanda na čelo. Vyběhne z ložnice s botami v rukách.
Armando se otáčí v posteli a chce Betty obejmout, ale když zjistí, že Betty tam není, řekne si: „Betty uletěla!“ Začne ji volat. „Beatriz, Beatriz, Beatriz“ a dostává čím dál větší vztek, že utekla. Popadne kabát a vyběhne z bytu. V hale Betty vysvětluje vrátnému, že hosti přijedou o půlnoci, ale aby jim to nehlásil, jinak to Armando zjistí a už by to nebylo překvapení. Betty se vrátí do bytu, když tu vrátný slyší, že v garáži na něj někdo zvoní, aby otevřel vrata. Vrátný se ptá sám sebe, který z „doktorů“ by to mohl být a vtom vidí Armanda, jak vyjíždí jako zběsilý. Vrátný si myslí, samozřejmě, to mohl být jen doktor Mendoza.
Betty se vrátí do ložnice a zjistí, že tam Armando není. Volá na něj, ale nedostane se jí odpovědi. V ten moment zvoní Armandův mobil. Zvedne ho a zjistí, že to je Mario Calderón. Betty mlčí, jen poslouchá, jak Mario říká „Tygře, tygře“ a trvá na tom, aby Armando poslouchal a slyšel, jak je ta párty úžasná. Armando tam musí být, Mario na něj čeká. Betty rozesmutní a myslí si, samozřejmě, Armando chtěl jít na párty s Mariem a přinutil ji zrušit její schůzku.
Armando zatím přijede do Michelova hotelu a žádá číslo jeho pokoje. Řeknou mu, že Michel má pokoj 410, ale že si nepřeje být rušen. Armando to ignoruje, vyběhne nahoru po schodech a začne tlouct na pokoj č. 410. Michel v županu otevře dveře. Ptá se Armanda, co tam dělá, ten ale odsekne, aby nebyl tak cynický (Michel), je tam kvůli své ženě. Michel řekne Armandovi, že Betty tam není. Armando vtrhne do pokoje a strhne přikrývku z ženy, která leží v posteli a zjistí, že to Betty není (vypadá to na Jenny). Začne se hrozně omlouvat, téměř Michela políbí, obejme ho a řekne mu, že je moc šťastný. Michel řekne Armandovi, aby šel domů, jinak zkazí překvapení, které pro něj Betty přichystala. Armando nechápe a Michel dodá: narozeninové překvapení. Armando se znovu omluví a utíká pryč.
Betty mluví do telefonu a říká, že celá párty je zrušená, protože Armando odešel s Mariem. Najednou jí zazvoní mobil, volá Michel. Řekne jí, jak ji Armando u něj hledat a o všem, co se stalo. Betty zajímá, jestli mu řekl o narozeninové párty a Michel přizná, že ano. Otevřou se dveře do bytu…
Armando si prozpěvuje a tancuje. „Zapalte svíčky, začněte tancovat… Armandito je tady na tuhle malou párty“ Hej, lidi – kde jste? Já jsem zde! Kde jste? Co se děje? Vše nejlepší! Šťastné narozeniny, Armandito!“
Betty: „Kdes byl?“
Armando: „OK. Řeknu ti pravdu. Dnes jsem v kanceláři slyšel, že pro mě chystáš překvapení, tak jsem se rozhodl, že půjdu na chvíli ven, abys mohla vše v klidu zařídit. Ale teď jsem zde a chci oslavu. Chci svou oslavu… Kde jsou všichni?“
Betty: „Ššššššš. Zbudíš malou…“
Armando: „Omlouvám se, omlouvám se…“
Betty: Armando, tys mě hledal v Michelově hotelovém pokoji? Protože já jsem dole zařizovala, aby nechal hosty a muzikanty v…“
Armando: „Ano, ano, pravdou je, že to, co jsem dnes ráno slyšel, bylo, že chceš utéct s Michelem…“
Betty: „Samozřejmě, a šla jsem rovnou do hotelu…“
Armando: „Opravdu mě to mrzí, miláčku. Vím, že jsem se mýlil, žárlil jsem. Ale v každém případě nechci, abychom se teď hádali. Můžeš všem říct, ať jdou ven, že chci oslavu…OSLAVU! Jsem tady….“
Betty: „Miláčku, miláčku, oslava byla zrušena. Už nebude žádná párty. Volal ti tvůj přítel Calderon. Myslela jsem, že jsi šel s ním. Proč bychom měli dělat párty, když bys tu nebyl.“
Armando: Ty sis myslela, že tě celý den klamu, abych mohl utéct na párty s Calderonem? To se mi pokoušíš říct? To je zlé, miláčku, to je zlé… Protože to znamená, že jeden druhému nevěříme…“
Betty: Lásko, myslím, že jsme to trošku přehnali, že ano?“
Armando: „Ano…“
Betty: „Dobře,… Musela jsem oslavit tvoje narozeniny sama…“
Armando: „Musela jsi…“
Betty: „Musela jsem…miláčku, všechno nejlepší!“
Armando: „Miláčku, věř mi, že tohle budou moje nejhezčí narozeniny v životě… ty nejšťastnější…“